Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří

3. března 2017 v 12:34 |  Z mojí hlavy

Člověk může před něčím utíkat celý život a stejně ničemu neuteče. Všechno ho dostihne. Pravda dříve či později stejně vyjde napovrch. Nejhorší je, že když někdo žije život, který odsuzujeme nebo se nám nelíbí a pokud se nechováme tak, jak on chce, abychom se chovali nebo nesplňujeme jeho požadavky, je to špatně. Všechno je špatně. A co když my nechceme žít takový život? Co když nám to takto vyhovuje? Co když máme jiné priority? Co když to prostě tak má být? Co je vlastně správně? Jak se chovat, když nejde už utéct dál a na vše zapomenout? Co když ty lidi musíme dál potkávat? Co pak? Co když to, co bychom měli udělat a všichni nám to nutí se nám hnusí nebo to nepotřebujeme?
Někdy si neuvědomujeme, jak málo stačí k tomu, abychom někomu ublížili nebo nám někdo ublížil. Mnohdy stačí jen vyjádřit k něčemu svůj názor nebo být jiný než ostatní. Pak to, co bude následovat, přijde samo.

Jak jsem to vzdala při první větší příležitosti

3. února 2017 v 17:45 |  Z mojí hlavy
Už jak jsem četla na blog.cz upoutávku na můj blog a psalo se tam, že žiju svůj sen, tak mi to přišlo paradoxní. Nežiju svůj sen, ještě ne. Jen jsem se snažila jít mu naproti. Stále jsem si nenašla přítele a hledám se. Selhávám. Občas se snažím být lepším člověkem. Jediné, co se mi daří je ve škole. Všechny zkoušky se mi povedly, mám bezvadné známky a 3 týdny volna.


Jak nadpis napovídá, tak jsem vše vzdala. Nevím, zda na delší dobu nebo si dávám pauzu, nicméně se nedokáži vzpamatovat. Nepomáhají mi motivační videa, citáty, prostě nic. Před měsícem jsem přestala cvičit. Od té doby jsem vůbec necvičila. Trochu jsem přibrala. Moje postava vypadá o dost hůř - jako kdybych necvičila půl roku a ne měsíc. Je zajímavé, jak pomalu člověk hubne a formuluje postavu. Naopak to, co získal, může ztratit za 14 dní nebo měsíc nicnedělání. Jsem líná. Dostavily se mi opět mé depresivnější a pesimističtější myšlenky. Jsem na sebe naštvaná a zklamaná ze sebe, že jsem tohle dopustila a přestala jsem cvičit. Jak necvičím, tak mi občas ujíždí i jídelníček. Čas od času se v něm vyskytnou ne až tak zdravé suroviny. Mám větší nutkání něco pojídat. Nevím si rady. Nevím, čím to je - jestli za to můžou Vánoce, nový rok, zima… Ne, nebudu na nic svádět vinu. Začala jsem nepravidelně cvičit až jsem přestala, i přestože jsem viděla výsledky. Prostě mi povolila vůle a vytrvalost, která je u mě křehká. Nastal stres, změna a nedokázala jsem ji přijmout, tak jsem se vrátila ke svému starému způsobu života. Je to obrana, ale vím, že si tím nepomůžu. Musím se jednoho dne zase vzchopit a jít cvičit a neničit si život.

(obrázek: We♥it)
 


Neřeš to!

13. ledna 2017 v 12:09 |  Z mojí hlavy
Občas se taky ptáte sami sebe, proč se to děje vám a proč zrovna teď? Je to tím, že překážky nás činí silnějšími. Naše cesta není přímá a bez překážek. Vyskytuje se na ní mnoho nástrah. Občas odbočíme špatným směrem, ale musíme se přimět vrátit a pokračovat v cestě k cíli. Následujeme své touhy, plníme si a o tom to je.


Změnilo mi život pozitivní myšlení a zdravější životní styl

10. prosince 2016 v 20:12 |  Téma týdne
Dříve jsem myslela až moc negativně. Velmi to ovlivňovalo můj život. Připadala jsem si jako troska. Nic mě nebavilo. Nyní mám také depresivní stavy, ale pak se seberu a řeknu si, že tak to dál nejde. Nemůže mi to dál ničit život. A jak se to vše změnilo?


Další články


Kam dál