Jsme otroci internetu a moderních technologií

Úterý v 15:47 |  Z mojí hlavy

Už pár měsíců zjišťuji, jak mi internet hodně vadí, trávím na něm moc času a začínám být na něm závislá. Přitom se internetu a počítači nemohu vyhnout, protože na něm pořád potřebuji něco dělat do školy. Když mám čas, pomalu nevím, co mám dělat. Nejsem na takový stav zvyklá. Nudím se a mám tendenci být na internetu. Někdy mám naopak kreativní chvíle a vím, co mám dělat. Přijde mi, že když jsem víc nešťastná a mám málo času, dokážu si najít čas na to, co mě baví.
 


Život dává znamení

27. července 2018 v 14:55 |  Z mojí hlavy
Někdy mi život dává znamení. Jaká znamení? To si každý může přebrat po svém. Já vidím znamení v podobě nápisů na tričkách, názvů knih, citátů, rozhovorů nebo momentů, které mi ukazují, jakým směrem se mám dál ubírat.
Nedávno jsem jela vlakem domů a potkala jednoho kluka, kterého znám od vidění. Vedl se mnou zajímavý krátký rozhovor.
 


Něco se od tebe očekává....

18. prosince 2017 v 14:06 |  Z mojí hlavy
Během svého života se dostáváme do životních fází, kdy se od vás něco očekává třeba už jen z toho důvodu, že na to "máte věk" nebo se to od vás prostě očekává.

Setrvávání ve své komfortní zóně

26. dubna 2017 v 22:04 |  Téma týdne


Ráda bych vám napsala něco o bublině jménem komfortní zóna. Komfortní zóna je zóna/bariéra, kterou si utvoříme, abychom se před něčím "ochránili". Bohužel, má komfortní zóna je dost velká a je pro mne snesitelnější v ní setrvávat a trápit se v ní než se pohnout kupředu. Čím více negativních zážitků získám, čím více se budu cítit ublíženější, tím větší bude má komfortní zóna. Na jednu stranu se snažím něčeho dosáhnout, být šťastnější, ale na druhou stranu se všeho až moc bojím, a tak ani nemám potřebu opouštět svou bublinu. Nechci se zranit. Nechci, aby mě někdo zranil. Nechci si nechat ubližovat od ostatních lidí, ale největším nepřítelem jsem si já sama.

Další články


Kam dál