Ne vždy v nouzi poznáš přítele

25. května 2014 v 21:22 |  Vzpomínky
Tak tentokrát jsem si připravila další svojí vzpomínku. Je to tom, že člověk dokáže být za všech situací falešný a hrát si na přítele.

Už je to pár let zpátky. Bylo mi 12 a ten den se to stalo 13. července v pátek. 6 let jsem jezdila na jeden letní tábor, který je asi 15 kilometrů od domova. Moc se mi tam líbilo. Ten rok jsem se "kamarádila" s Denisou, milovnicí jorkšírů. Byla tam poprvé spolu se svou sestřenicí. Právě 13. pátek odpoledne jsem něco vyřezávala z borové kůry. Kapesní nůž se mi zavřel a řízla jsem se. Moc to nebolelo, ani když jsem si ráno vyplachovala vodou, protože jsem to měla udělat. Bylo to na šití. Měla jsem si vybrat, kdo pojede se mnou. Najednou se hlásili snad všichni. Já si ale vybrala Denisu. Pamatuju si, jak se mě v autě ptala, jak se jmenuje naše nemocnice (Jeli jsme do našeho města, je tam nejbližší nemocnice.). Já si nevzpomněla, má takový strašný název. Při šití mi umrtvovali prst nějakou hnědou kapalinou, strašně to štípalo. Když pak lokální narkóza přestávala působit, začalo to bolet. Navždy mám na prstě velkou jizvu s náznaky čtyř stehů. Tak jsme s Denisou a nějakým pánem opět přijeli autem do tábora. Konec prázdnin v háji, jak jinak. Koupat se ve Vltavě ani jinak moc nedalo. Vtipné pak bylo, jak jsem jedla lžící levou rukou zeleninové špagety, přičemž jsem pravák. Na konci tábora jsme jeli na lodi nebo šli pěšky (teď už nevím) na pák kilometrů vzdálenou pouť. Koupila jsem si tam šedého tygra (plyšáka). Moc se mi líbil. Denisa mě pak začala vydírat, že jsem její kamarádka a dlužím jí to atd. Nakonec jsem jí podlehla a vyměnila svého roztomilého tygra s krásnýma očkama za malou klíčenku myšky se srdíčkem, kterou bych měla mít doteď doma. Na konci tábora slibovala, že příští rok opět přijede. Jak to dopadlo, asi tušíte. Nepřijela. Po nějaké době jsem na ní sehnala kontakt. Psala jsem, že chci plyšáka zpátky. Ani si mě nepamatovala. Nakonec z ní vypadlo, že ho vyhodila. Štvalo mě to. Tak proč mě vydírala a chtěla ho??? Důvěřovat se někdy hold nevyplácí.
P.S. Kdybyste chtěli o něčem článek nebo znát můj názor na něco, napiště do Knihy přání. Budu ráda za nápady. :)

(obrázek: We♥it)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 25. května 2014 v 21:50 | Reagovat

Ahoj Kači, jsem opravdu moc ráda, že se ti videa u mně na Blogu - Vlogu libí, dělám je pro Vás všechny pro lidi co chtějí myslet a používat srdce. krásný zbytek neděle.

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 26. května 2014 v 5:53 | Reagovat

Tak tento tvůj případ znám taky :( a taky souhlasím,že v nouzi se nemusí poznat přítel:/

3 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 26. května 2014 v 9:38 | Reagovat

Na tábory jsem jezdila také a znám vydírání kamarádky, s kamarádkou také doteď nemluvím.

4 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 26. května 2014 v 17:05 | Reagovat

[3]: Ve článku Setkání se šikanou jsem popisovala, jak mě tam jeden rok šikanovali, ale i přesto jsem tam ráda jezdila.

5 proc-potrebujes-kyanid proc-potrebujes-kyanid | Web | 26. května 2014 v 17:31 | Reagovat

Ahoj, promiň mi to, ale koukla by ses prosím na můj blog? Snad Ti to nevadí. Děkuju moc:)

6 Akky Akky | E-mail | Web | 26. května 2014 v 18:09 | Reagovat

Tak to je teda opravdu hnusný!! Plyšáka je mi líto... :|

7 Monii. Monii. | Web | 26. května 2014 v 20:14 | Reagovat

Tyjo, takhle si to pamatuješ? A je pravda, že zradit nás může i ten, koho jsme považovali za nejlepšího přítele.

8 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 26. května 2014 v 20:25 | Reagovat

[7]: Ano, až tak si to podrobně pamatuju. :) Nemám paměť na věty, co kdo řekl. Fotogenickou paměť také nemám. :D Je pravda, jsi nepamatuju všechny své vzpomínky. Něco ani nevím, že bylo, ale ty nejintenzivnější si stále pamatuju.

9 MuMie.xo MuMie.xo | Web | 26. května 2014 v 20:25 | Reagovat

já bych jí žádnýho svýho tygra nedala! blbka jedna:D Ale tak co máš z toho. ještě, že to byl jen plyšák.

10 Annie Annie | 26. května 2014 v 20:46 | Reagovat

To je pravda... ne vždy... je to best friend forever... Musela sis připadat hrozně... něco podobného jsem zažila taky, ale nikdy jsem na Terku nesehnala kontakt... Její e-mail už neplatí...
No prostě krásně jsi to tu sepsala... :)

11 Ponka Pone Ponka Pone | Web | 26. května 2014 v 22:07 | Reagovat

lidi takoví jsou. ne vždy se chovají tak, jak bychom chtěli.

12 Holy Holy | Web | 26. května 2014 v 22:30 | Reagovat

beztak toho tygra má a jen hrála blbou, kravka jedna..

13 Vivi Vivi | Web | 26. května 2014 v 23:57 | Reagovat

Podlamna je blbost takto písať o dievčati, že je falošná ked ste mali len 12...ved To je strašne málo:) a toho plysaka si nemala prr jej pokojdusi  na duši ani pýtať:)

14 Sarah Sarah | Web | 27. května 2014 v 7:35 | Reagovat

Taky znám takové 'kamarádky'

15 Sarah Sarah | Web | 27. května 2014 v 7:36 | Reagovat

Taky znám takové 'kamarádky'. Je mi líto toho tygříka, musel být nádherný. Já jsem naštěstí tak temperamentní, že kdyby mě někdo takhle vydíral asi bych mu vrazila.

16 -D -D | Web | 27. května 2014 v 12:14 | Reagovat

Důvěřovat je ošemetné...Stalo se mi to asi tak milionkrát,podobná situace...Ale někdy se zas stane pravý opak.Když od člověka nečekáte,že byste ho mohli zajímat a nakonec když jde do tuhého,tak pomůže!...

17 adel-diaries adel-diaries | Web | 27. května 2014 v 17:20 | Reagovat

Já už důvěřuju jenom pár kamarádkám ... Stalo se mi totiž už milionkrát že mě nějaké "kamarádky" měli rády jenom když něco potřebovaly . Vlastně se mi to děje pořád. Už to vlastně ani neřeším , nikomu nepomáhám , nikomu nic nedávám , nikomu nevěřím. Někdy si říkám že pro všechny jsem asi nesnesitelná svině , ale mě už je to opravdu jedno:D K tvému článku , máš ho moc hezky napsaný:) Plyšák musel být opravdu krásný , a je škoda že ti ho sebrala:/

18 LinDa LinDa | Web | 27. května 2014 v 18:47 | Reagovat

Myslela som, že sa poteší keď si sa jej ozvala. A myslela som, že sa stanete kamarátkami navždy.
Škoda, že to takto skončilo.
:(

19 Evuše Evuše | Web | 27. května 2014 v 21:07 | Reagovat

Nejhorší ještě je, že to, že ti v budoucnu ublíží nemají napsané na čele.
Ale život jde dál :) jednou na ní taky dojde

20 Lilílie Lilílie | 27. května 2014 v 22:53 | Reagovat

Typické holky. Nediv se, většina jich takových je. Za zády pomlouvají, vydírají, shazují.. Přesto jsou tu i praví přátelé..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama