Skutečně to začne bolet až tehdy, kdy předstíráš, že to nebolí...

15. ledna 2016 v 10:15 |  Z mojí hlavy

Ahoj přátelé,
nevím, jestli ještě někdo chodí na tento blog, ale i tak jsem se rozhodla, že opět napíšu nový článek. Jak začít? Chtěla bych vám něco napsat o tom, jak se mám a co je u mě nového. Znáte ten pocit, když po něčem toužíte a pak, když to máte, tak chcete utéct nebo najít něco nového? Prostě to není ono. Není to, co jste očekávali…

Začala jsem chodit na vysokou školu. Teď mám první zkouškové období. Je to boj. Přijde mi to náročné. Dostavily se i první neúspěchy. Hodně lidí již ze školy odešlo a hodně jich ještě odejde. Některé kamarádky zvažují, jestli nejít na jinou školu nebo si najít práci. Prostě nás škola nebaví. Vlastně, gympl mě také nebavil, ale říkám si, že vysokou musím udělat, abych dostala lepší práci. Vždycky se najde něco, co nás nebude bavit. Odchod na jinou školu není dobrým řešením. Slyšela jsem, že třetí semestr je nejhorší, jelikož je v něm statistika a účetnictví. Jak již jsem zjistila, účetnictví je zlo. Vůbec to nechápu. Bojím se, jestli se na škole udržím a dostuduji ji.
Dále bych chtěla poznamenat, že je nemožné najít normálního partnera. Už jsem se i smířila s tím, že zůstanu sama. Nikdo mi asi není dost dobrý. Mám smůlu, vybírají si mě jen samí oškliví, blbí, vlezlí a vypatlaní kluci. Neexistuje někdo normální. Je tak těžké najít někoho chytrého, hodného, hezkého, ale hlavně někoho, kdo by si mě vážil a záleželo by mu na mě? Nechci někoho, jen abych s někým byla. Chci někoho, kdo si mě bude vážit a budu s ním šťastná. Jelikož nikdo takový není, tak zůstanu sama. Když někdo řekne, tak někam choď, bav se. Občas někam zajdu, třeba do baru nebo na diskotéku, ale zjistila jsem, že na diskotéku dnes chodí více starších pánů nebo jsou tam různá individua. Občas nad tím tak přemýšlím, co je na mě špatně… Jsem tak ošklivá? Jsem nudná? Špatně se oblékám? Jsem vybíravá? To je tím, že čím více poznávám lidí, tím je to horší, tím potkávám horší lidi. Všichni jsou zkažení. Chci někoho, kdo by mě pochopil. Byl se mnou i přes všechny mé slabiny a špatné zkušenosti. Někoho, kdo si vše vyslechne a i přes to zůstane. Někoho, kdo by za mnou stál, podporoval mě a byl mi oporou. Je možné, že nikdo takový není a ani nepřijde? Jak moc musím čekat, než si to rozmyslím, vzdám to a budu s prvním, kdo si řekne, i když budu tušit, že mu na mě nebude záležet?

(zdroj obrázku: We♥it.com)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica. Monica. | Web | 17. ledna 2016 v 20:22 | Reagovat

S lidma je to vždycky těžké... Na mě se taky lepí takový ty podivný individua, který chtějí každou jenom do postele, i když jim vlastně ani nebylo 15. (noaco, žejo, na tom vůbec nezáleží - jejich logika). A když konečně najdeš někoho, kdo je jinej, lepší a normální, tak on si zase nevšimne tebe. A nebo vlastně přemýšlíš nad tím, jestli by tě to neomrzelo, kdybyste spolu něco měli. (ten pocit, když po něčem tolik toužíte a když to dostanete, zjistíte, že to vlastně nemá cenu, hah). Je to těžký, no... Vždycky je všechno těžký.
Hodně štěstí! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama