Jak jsem to vzdala při první větší příležitosti

3. února 2017 v 17:45 |  Z mojí hlavy
Už jak jsem četla na blog.cz upoutávku na můj blog a psalo se tam, že žiju svůj sen, tak mi to přišlo paradoxní. Nežiju svůj sen, ještě ne. Jen jsem se snažila jít mu naproti. Stále jsem si nenašla přítele a hledám se. Selhávám. Občas se snažím být lepším člověkem. Jediné, co se mi daří je ve škole. Všechny zkoušky se mi povedly, mám bezvadné známky a 3 týdny volna.


Jak nadpis napovídá, tak jsem vše vzdala. Nevím, zda na delší dobu nebo si dávám pauzu, nicméně se nedokáži vzpamatovat. Nepomáhají mi motivační videa, citáty, prostě nic. Před měsícem jsem přestala cvičit. Od té doby jsem vůbec necvičila. Trochu jsem přibrala. Moje postava vypadá o dost hůř - jako kdybych necvičila půl roku a ne měsíc. Je zajímavé, jak pomalu člověk hubne a formuluje postavu. Naopak to, co získal, může ztratit za 14 dní nebo měsíc nicnedělání. Jsem líná. Dostavily se mi opět mé depresivnější a pesimističtější myšlenky. Jsem na sebe naštvaná a zklamaná ze sebe, že jsem tohle dopustila a přestala jsem cvičit. Jak necvičím, tak mi občas ujíždí i jídelníček. Čas od času se v něm vyskytnou ne až tak zdravé suroviny. Mám větší nutkání něco pojídat. Nevím si rady. Nevím, čím to je - jestli za to můžou Vánoce, nový rok, zima… Ne, nebudu na nic svádět vinu. Začala jsem nepravidelně cvičit až jsem přestala, i přestože jsem viděla výsledky. Prostě mi povolila vůle a vytrvalost, která je u mě křehká. Nastal stres, změna a nedokázala jsem ji přijmout, tak jsem se vrátila ke svému starému způsobu života. Je to obrana, ale vím, že si tím nepomůžu. Musím se jednoho dne zase vzchopit a jít cvičit a neničit si život.

(obrázek: We♥it)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kakadyla Kakadyla | Web | 13. února 2017 v 8:06 | Reagovat

Myslím, že každý máme takové chvilky. Doufám,že se to spraví a půjdeš tomu snu zase naproti.

2 Evangeline. Evangeline. | Web | 14. února 2017 v 20:02 | Reagovat

Jej, tyhle chvíle na mě taky někdy spadnou, ale já se druhý den oklepu, ale měla jsem fáze, kdy to u mě trvalo i třeba dva roky a to je pak peklo, člověk se pak ztrácí...
Musíš se z toho dostat, hlavně, aby jsi v tom nezůstala dlouho a nestalo se to tvojí součástí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama