Jak jsem uběhla 5 km

25. března 2017 v 23:28 |  Z mojí hlavy


Vždycky jsem neměla ráda sport. Jediné, co mě bavilo bylo kolo, bruslení na ledě a lyžování. Doteď nemám ráda gymnastiku, kolektivní sporty a míčové sporty. Dříve jsem uběhla nejvíce 1,5 km ve škole, když jsme běhali patnáctistovku. Ať už se jednalo o sprint nebo delší běhy, tak jsem patřila k těm posledním nebo jsem doopravdy doběhla poslední.
Předloni na podzim se vše nějak změnilo, chtěla jsem zkusit kousek uběhnout (několik let jsem nic neběžela). První běh byl katastrofa, uběhla jsem ani ne 100 m a zadýchala se. Další běhy byly o trochu lepší. Nakonec jsem uběhla kilometr. Loni v létě jsem chodila hodně na procházky, plavala, zkoušela různé cviky a chodila si zaběhat. Vždy jsem běžela asi jen kilometr, ale postupně jsem se zrychlovala. Pak jsem najednou začala snít o tom, že do 2 let chci uběhnout 5 km. Bylo mi jedno kdy, ale chtěla jsem to uběhnout.
Jak jsem vám psala o své pauze od cvičení, tak jsem vydržela necvičit 2,5 měsíce. Pak jsem to ale nevydržela, sport mi začal překvapivě chybět. Začala jsem opět chodit na pilates, cvičit si doma pilates podle YouTube, jednou jsem navštívila posilovnu, zkoušela jsem cviky s činkami a dvakrát si šla zaběhat. Bylo vidět, že rok předtím jsem běhala, ale moc jsem toho neuběhla, jelikož mi byla zima. Když se to tak vezme, tak pořád je něco buď fouká vítr, je zima, je horko nebo komáři - na běh člověk chytne těžko ideální počasí.
Na Spartan Race si netroufnu - neumím šplhat a ani bych nepřeskočila 2 m vysokou dřevěnou zeď. Zatím na to nemám odvahu a ani kondici. Je tomu asi 14 dní, co jsem viděla ve škole plakát na noční běh 10 km. Velmi mě lákal. Deset kilometrů se mi zdálo moc, ale když jsem se podívala na internet, tak jsem zjistila, že existuje i 5 km verze závodu. V ten moment si byla 100 % jistá, že to musím zkusit. Chtěla jsem získat medaili.
Když jsem se dnes ráno vzbudila, tak se se cítila nervózní. Věděla jsem, že mě čeká velká výzva. Před závodem jsem se oblékla do termoprádla, bundy, na termolegíny si vzala ¾ kalhoty a připravila si čelovku. Hned jsem začala trochu připomínat běžce. Když jsem přicházela se zapsat na závod, tak začala být poměrně zima. Červenaly mi zimou ruce. To mě ale od ničeho neodradilo. Start se kvůli velké účasti protáhl téměř o půl hodiny a startovala jsem asi v 20:20. Před startem jsme poskakovali. Zazněl signál a vyběhli jsme. (Děti dávno doběhly a pár minut před námi byl odstartován běh na 10 km.) Nejprve jsem běžela za skupinkou holek, ale jelikož byly rychlejší, tak jsem se držela svého tempa. Trochu jsem zvolnila tempo. Čelovka mi svítila na cestu a běžela jsem za ostatními, dokonce byl i někdo za mnou. Na druhé straně břehu řeky jsem viděla svítit čelovky - to běžci z 10 km závodu běželi rychlostí blesku. Na nic jsem nemyslela a prostě jsem běžela. Jen jsem následovala tu bílou čáru před sebou, kterou jsme měli následovat. Vždy při běhu dýchám ústy, ale tentokrát jsem se dostala do stavu, když jsem dokázala dýchat nosem a téměř mi nepřišlo, že běžím. Byl to příjemný pocit. Prostě jsem běžela. Cestou kolem mě povzbuzovali lidé. Běžela jsem si dál svým tempem, které mnohdy připomínalo spíše chůzi. No co, ale běžela jsem. Nechala jsem všechny rychlé běžce, aby mě předběhli. Jedou mě předběhl i vítěz na 10 km trati. (My běželi malý a velký okruh. V desetikilometrovém závodě se běželi 3 velké okruhy.) Za půlkou jsem začala mít těžké kotníky, nevšímala jsem si toho. Můj cíl byl pořád běžet a nezastavit se. Neustále jsme se na to soustředila. Pak jsem se pomalu začala blížit k cíli. Nepatrně jsem zrychlila. Pořád jsem nemohla věřit tomu, že stále běžím, a ještě jsem se nezastavila. Přibližně posledního 0,5 km mě začala čím dál více bolet žebra nebo plíce, nevím, co to bylo. Nevzdala jsem to, běžela jsem dál. U cíle jsem opět slyšela, jak mě lidi povzbuzují. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem posledních pár metrů sprintovala jako o život. V cíli mi paní dala na krk medaili. V tu chvíli jsem nemyslela na to, že jsem to opravdu uběhla, ale byla jsem ráda, že přes velkou těžkost v hrudi vůbec dýchám. Celý můj běh trval 42 minut a 6 sekund. Za mnou skončilo ještě 7 žen ve stejné kategorii. Byla jsem o 6 minut rychlejší než ta poslední. Upřímně, můj cíl byl se dostat pod hodinu. To, že jsem doběhla pod 45 minut, nebyla poslední a celou dobu běžela, považuji za velký úspěch. Jsem na sebe pyšná. Zpětně jsem ráda za to, že mě nepostihly křeče během závodu.
Pro někoho je výkon maraton nebo půlmaraton. Pro mě byl výkon 5 km, a ještě k tomu na konci března v noci. Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že se rozhodnu běžet 5 km závod, celou dobu poběžím a posledních pár metrů budu sprintovat jako o život, tak bych tomu nejspíš neuvěřila. Tímto článkem bych chtěla říci, že vše je možné. Je to jen v naší hlavě. Člověk dokáže vše, co si zamane. I relativně netrénovaný člověk jako já to zvládl.

(obrázek: We♥it)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cincina cincina | Web | 1. dubna 2017 v 18:46 | Reagovat

Tak to máš můj obdiv a samozřejmě i gratulaci, protože běžet 5 km je pro mě docela dost teda:D

2 M. M. | Web | 8. dubna 2017 v 20:10 | Reagovat

Gymnastiku jsem vždy nesnášela.. hrozně jsem se bála, že si zlomím vaz nebo skřípnu nerv, ale na druhou stranu když už něco tak mě baví volejbal :D
Ve škole obvykle běháme 1-2 km v terénu když je hezky a vždy mi to dá zabrat, takže tě obdivuju za tvůj výkon a snad e ti podaří příště uběhnout i těch 10km :D

3 Svačinka Svačinka | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 22:25 | Reagovat

Pání! Skvělý článek!
Já běhání miluju. Rád běhám s někým, ale občas vyběhnu i sám. Nasadím do uší sluchátka a vnímám jen svůj dech. Začal jsem před měsícem a dělám pokroky, ale na 5 kilometrů běhu si ještě netroufnu, nevím, jestli bych doběhl v jednom kuse :-D.
Každopádně jak píšeš ''Člověk dokáže vše, co si zamane.''
Děkuji za článek, hned zítra si vyrazím zaběhat, úplně mám na běh chuť.

Měj se krásně,

Svačinka

4 neverbealone neverbealone | Web | 18. dubna 2017 v 14:14 | Reagovat

Gratuluju! Je hrozně super, jak z toho máš takovou radost a já mám radost z tebe :3 můžeš na sebe být patřičně hrdá! Na to že nejsi žádný běžec je to skvělý výkon. Snad tě to postrčí a dáš se i třeba na jiné závody.
Já osobně běhání nesnáším .. raději si zahraju nějaký ten míčový sport či půjdu na kolo nebo brusle :D na běžecké závody chodím jenom na ty sranda verze jako Barevný běh atd. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama