Setrvávání ve své komfortní zóně

26. dubna 2017 v 22:04 |  Téma týdne


Ráda bych vám napsala něco o bublině jménem komfortní zóna. Komfortní zóna je zóna/bariéra, kterou si utvoříme, abychom se před něčím "ochránili". Bohužel, má komfortní zóna je dost velká a je pro mne snesitelnější v ní setrvávat a trápit se v ní než se pohnout kupředu. Čím více negativních zážitků získám, čím více se budu cítit ublíženější, tím větší bude má komfortní zóna. Na jednu stranu se snažím něčeho dosáhnout, být šťastnější, ale na druhou stranu se všeho až moc bojím, a tak ani nemám potřebu opouštět svou bublinu. Nechci se zranit. Nechci, aby mě někdo zranil. Nechci si nechat ubližovat od ostatních lidí, ale největším nepřítelem jsem si já sama.

Když jsem začala cvičit, nastavila jsem si laťku příliš vysoko. Byla jsem plná nadšení a přesvědčení, že tentokrát jsem dost silná, nevzdám to a bude to trvalá změna. Byla jsem na sebe příliš striktní v tom, co jsem jedla. Nástupem školy a pak zimy jsem začala pomalu ustupovat ze svých nároků. To byl nejspíš ten problém, povolila jsem až moc. Má vůle zmizela. Přestala jsem pravidelně cvičit, přestala jsem zdravěji jíst. Selhala jsem. Cvičení už mě teď neuspokojuje. Jsem ve stresu a automaticky jsem přestala cvičit a více jím. Je to taková má přirozená obrana. Ano, škodím si tím. Přibrala jsem a nelíbí se mi, jak vypadám, ale návrat ke starým zvykům je pro mě pohodlnější než se překonávat. Teď to zní fakt smutně, ale je tomu tak. Nějaké zdravé návyky jsem si uchovala, ale pomalu po roce se vracím tam, kde jsem byla. Občas je mi jedno co sním, a to je špatně. Asi tak jednou za týden nebo za delší dobu si zacvičím, že to nic není. Potřebovala bych cvičit aspoň dvakrát nebo třikrát týdně. Největší prokrastinace nastala, když jsem se převlékla do sportovního oblečení, a nakonec jsem vůbec necvičila. :( Ještě nevypadám tak zle, ale co není, může být. Začala jsem více jíst, vrací se mi chuť na sladké. Jsem unavená, podrážděná, myslím pesimisticky. Vrací se mé staré já.
Všechno je jen v naší hlavě. Je jen na mě, kdy se znovu seberu, vzpamatuji a pak bych si raději nafackovala za to, že jsem přestala cvičit, věřit si a věřit tomu, že mohu lépe vypadat a lépe se cítit. Tím, že čtvrt roku vážím přibližně stejně, mé tělo se výrazně nemění, tak je pro mě pohodlnější vzdát se svého cíle, trápit se a schovávat se ve své komfortní zóně. Doufám, že jste silnější a psychicky odolnější než já a jdete si za svými sny.



(obrázky: We♥it)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. dubna 2017 v 13:30 | Reagovat

Doufám, že motivace k cvičení přijde brzy!

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. června 2017 v 10:38 | Reagovat

Asi každý takovou zónu máme, záleží na tom jak velkou. Taky ji někdy na sobě pozoruju, ale snažím se jí překonávat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama